
Roky jsem se učila angličtinu ve škole a myslela si: „Fůůůů, já umím skvěle jazyk!“ Ve škole samé jedničky, tak jakpak by ne. Jenže v tom byl právě ten problém. Na papíře jsem anglicky uměla, ale používat ji v praxi – to jsem vlastně ani moc nezkoušela. Taky se v tom poznáváš?
Zlom přišel, když mi profesor na VŠ řekl: „Vy, vy anglicky radši nikdy nemluvte. To se nedá poslouchat.“ Zamrzelo to. ALE… můj sen mi to nevzalo. Tím snem pro mě totiž bylo cestování. Chtěla jsem vidět svět. Jenže co ta angličtina? Vždyť ji přece neumím, jak říkal pan profesor. Jedna věta, kterou jsem si mohla nechat vzít sebevědomí, místo toho mě ale poslala na druhý konec světa.
Sebrala jsem odvahu, všechen svůj život jsem nacpala do 25kilové krosny a vydala se na Nový Zéland. Proč právě tam? Chtěla jsem cestovat a tahle krásná země nabízela spoustu možností.Kia Ora! (Tradiční maorský výraz používaný na Novém Zélandu, který znamená ahoj nebo dobrý den).
Prvních pár týdnů jsem lidem kolem sebe vůbec nerozuměla. „Whaaaat? Tohle že je angličtina?“ Vždyť ve škole to znělo úplně jinak! Jasně že jo… na praktickou část se ve škole připravuje jen zlehka. Angličtina se mi pomalu začala dostávat pod kůži zhruba po čtyřech měsících. Obklopovala jsem se jí. To je za mě naprosto to nejlepší, co můžeš udělat. Začít angličtinu používat tak, jako kdyby byla pořád s tebou. Got it?
Zéland je moje srdeční záležitost, která odstartovala můj cestovatelský život. Naučil mě nejenom jazyk, ale dal mi rozhled a sílu, o které jsem ani netušila, že ji v sobě mám. Naučil mě přestat se bát. Vytvaroval mě do člověka, kterým jsem dnes. Moje toulavé boty mě potom zavedly do USA, Austrálie a Asie. Měla jsem možnost oslavit Nový rok v Arizoně s Native Americans, být součástí rituálu s místními na Fidži – Bula!A taky jsem byla u zrodu velké lásky na Nové Kaledonii. Yes, they were in love.


Rok 2020 byl zlomový pro spoustu z nás. Když udeřil Covid, obrátil mi život vzhůru nohama. Žila jsem v té době v Austrálii a strach, že bych nemusela vidět svoji rodinu, byl silnější než touha po cestování. Vrátila jsem se domů.
Reverse cultural shock, kdy se člověk po pěti letech „venku“ vrátí domů do Čech, u mě trval dlouho. I know. Ale přesně v tom nejtěžším okamžiku mě to napadlo. Budu pomáhat lidem s tím, s čím jsem sama tak moc bojovala. Naučila jsem se jazyk. Naučila jsem se přežít. I won! A dnes mám zkušenosti a systém, jak pomoci i tobě.
A jestli jsi to dočetl/a až sem… musíš to s angličtinou myslet opravdu vážně!